Staropražské špitály

Zpracováno z archivu Václav Obadálka (1926 – 1989) a podkladů pro jeho přednášky Staropražské špitály, které se konala 13. prosince 1966 a 14. dubna 1967  v ÚKDDS v Praze.

Obsah odpovídá tehdejším možnostem přístupu k informacím, archivům a do knihoven. Stejně tak jazyk a forma je ponechána v přesném znění z 60. let 20. století.

 

Nově přidané špitály:

Špitál Jakubův

Špitál Jakubův

Roku 1350 založil Jan z bohaté rodiny měšťanů Velfloviců, správce urbury v Kutné Hoře za králů Jana a Karla IV., v místech nynějšího kostela sv. Josefa na náměstí Republiky špitál pro chudé, k němuž věnoval 2000 kop grošů ze svého jmění. Po založení kláštera...

Špitál v Bredovské ulici

Špitál v Bredovské ulici

Špitál (potom sirotčinec) v Bredovské ulici, nyní v Politických vězňů. Milosrdní bratři koupili spáleniště domu Bredova poničeného pruskou střelbou roku 1757.  Hrabě Josef Breda byl v ten čas královským hejtmanem na Starém Městě Pražském. Budovu koupili za 6.000 zl a...

Špitál Bohuslavův

Špitál Bohuslavův

Jen několik kroků od špitálu Cyriaků stál špitál, zvaný Bohuslavův, který se těsně přimykal k židovské čtvrti města. Znám je jeho zakladatel, ne však doba jeho založení, někteří uvádějí rok 1354, jiní již 1320.  Kronika Milosrdných bratří zaznamenala o jeho počátcích...

Hospitál (lat. Hospitale) odtud špitál

je dům nebo ústav, do něhož zdarma nebo za plat jsou přijímány osoby nemocné nebo jinak tělesně postižené. První ústavy budované již od dob císaře Konstantina Velikého (kolem 280-337) byly zřizovány podle ideologie právě šířeného křesťanství a proto je většina z nich pod církevní správou.

Špitály se rozdělovaly zpravidla podle toho, komu svou pomoc poskytovaly, tedy ke špitálům patří i nalezince, sirotčince, chudobince, chorobince a samozřejmě ústavy hluchoněmých, slepých, choromyslných apod.

Hospic (z lat. Hospitium – noclehárna) je naproti tomu malý klášter zařízený k přijímání putujících mnichů. Nazývají se však tak i malá stavení ve vysokých horách obývaná mnichy, kteří poskytovali pomoc, pohostinství a vůbec přístřeší pocestným a zvláště zbloudilým (např. v Alpách, Simplonu, Sv. Bernardu.)

Hospitálem se však také nazývali ústavy zřízené pro pohoštění cestujících a hlavně poutníků – např. v Jerusalémě.