Špitál svatého Františka

Založen Anežkou Přemyslovnou 1233, která od německého řádu zakoupila kostel a Dvůr u sv. Petra na Poříčí a vsi Rybník, Hloupětín, Borotice,  Humenec,  Hnidošice, Županovice a Dražetice a zboží toto věnovala špitál Svatého Františka. Pokud zmíněné statky nebyly německým rytířům proplaceny byl umístěn špitál při kostele sv. Haštala a odtud se počátkem roku 1235 přestěhoval k svatému Petru na Poříčí.

Špitál svatého Františka měl být plně závislý na klášteru svatého Františka a jeho jmění spravovala sama abatyše Anežka. To stvrdil král Václav I., pražský biskup Jan a papež Řehoř IX., jenž bulou ze 30. srpna 1234 přijal špitál pod ochranu apoštolské stolice a vyňal jej z  moci biskupské. Následujícího roku prohlásil týž papež špitál se vším majetkem a příslušenstvím za neodcizitelný od kláštera svatého Františka a potvrdil abatyším kláštera svobodné nakládání s jeho důchody. Zdá se, že původně špitál neměl vlastního zboží kromě vsi Rakšice, darované 1234 markrabětem moravským Přemyslem.

Péči o nemocné a chudé poručila Anežka bratrstvu s mistrem v čele, kteří by pospolu vedly život klášterský. Pověst vypráví, že tito bratři přišli do Čech ze svaté země, kde působil jako strážcové rodiště Kristova. V Hloubětíně přijeli pohostinství německého řádu a když Anežka založila špitál, převzali jeho správu. Jisté je, že se stali prvními členy českého řádu křižovníků s červenou hvězdou a tudíž že zakladatelkou byla blahoslavená Anežka.

Špitální bratrstvo dostalo pak od Řehoře IX. roku 1237 reguli augustiniánskou a týž rok Václav I. osvobodil špitál od soudů a povinnosti župních. Blahoslavená Anežka se v roce 1238 zřekla v duchu slibu chudoby veškerého práva nad špitálem a jeho statky a sám papež odevzdal 27. dubna 1238 špitál svatého Františka a statky mistru a bratřím nového řádu. Tím bylo vlastně ukončeno vytvoření nového řádu. Hlavním jeho posláním zůstalo ošetřování chudých a nemocných. Od roku 1252 používali červené hvězdy s křížem na pláštíku a na kápi řeholního hábitu. Hvězda prý byla zvolena na památku prvního mistra špitálu pana Albrechta ze Šternberka.

Do té doby působil řád ve špitále u svatého Petra.  26. 5. 1252 byl položen základ ke stavbě nového špitálu vedle mostu Pražského s kostelem svatého Ducha. Název špitálu svatého Františka však zůstal zachován a také řehole se nazývala řádem křižovníků s červenou hvězdou špitálu svatého Františka vedle mosta v Praze. V té době měl špitál již velké statky a byli k němu přivtěleni špitál a proboštství na Hoře svatého Hypolita (Pöltenberg, r.1240), špitál ve Stříbře (1244),  v Mostě (1253), v Chebu (1271), v Klatovech (1288), v Litoměřicích, v Ústí (1327), v Kouřimi (1338). Dále křižovníkům patřily špitály ve Vratislavi, v Boleslavi, Münsterbeku, ve Svidici, v Lehnici, v Inovroslavi a v Břešti Kujavském.

V Praze samé patřily špitálu kostel svatého Petra z pozemky a mlýny, polnosti zaujímající místo Karlína (Špitálsko), ves Rybník s kostelem svatého Štěpána, kostel svatého Valentýna se vsí Jesenicí a městiště při Vltavě od toho kostela až k mostu, kde právě špitál stál. Král Václav I. daroval špitálu starodávné důchody mostu Pražského a křižovníci měly povinnost most z důchodů opravovati.

K těmto důchodům patřilo zejména clo na mostě vybírané, díle jisté platy z vináren v Praze a v nejbližším okolí a některé vsi, jmenovitě Slivinec u Prahy. Rovněž král Jan potvrdil právo křižovníků na vybírání cla na mostě Pražském a sice měla každá nevěsta, která ku svatbě po mostě šla nebo jela, platiti 72 haléře, tolikéž jsem měl dáti za mrtvolu žida mostem vezenou, a rovněž tolik, když se někdo stěhoval. Za koně odvádět každý cizinec 2 haléře. domácí 1 haléř mimo ty, kdož bydleli na dvě míle v okolí Prahy. Po velké povodní 1342 měli Křižovníci příjem z mostného a ze vsí k mostu náležejících použíti na opravu pobořeného mostu. Peníze se chovaly v pokladnici, od níž jeden klíč měli křižovníci a další dva konšelé staroměstští. Pražský špitál dostává mnoho darů, zvláště když papež Inocenc roku 1247 udělil dárcům odpustky. Křižovníci byl jakožto pečovatele o chudé a nemocné osvobozeni od papežských desátků.

Představený špitálu svatého Františka se jmenoval nejvyšším mistrem, kterému podléhaly všechny komendy, špitály a kostely řádu.  Dalším hodnostářem byl převor a po něm klíčník. Původně měl řád i ženskou větev k obsluze žen ve špitálech (na př. r. 1244 ve Stříbře),  roku 1292 však bylo přijímání dalších žen zakázáno.

Pražský špitál zaujímal přední místo mezi veřejnými institucemi a to jak díky svému majetku, tak i díky svému sociálnímu poslání. Nejvyšší mistr měl právo provázeti krále v zemi se šesti a za hranicemi s osmi koni. Roku 1381 používat takové vážnosti, že prý zaujímal čtvrté místo po králi. Křižovníci se tak domohli rozličných svobod a výsad. Už roku 1269 byli vyňati z cizí pravomoci a osvobozeni ode všech mýt a celních platů.

Špitál svatého Františka nalézal se přímo u mostu a tak ve válečných dobách byl důležitým vojenský místem. Za Jindřicha Korutanského (1309) se zmocnil na náčelník mocné rodiny měšťanské Olbram špitálu a obklopil jej náspy a baštami. Jindřichovi odpůrci se shromáždili v opevněném špitále, zatímco Velflovici spolu s Míšňany bojovali na straně Jindřichově. Později však Olbram smluvil se s králem, Míšňané obsadili klášter a tím si otevřeli cestu na most, což jim usnadnilo útěk před Janem Lucemburským.

Za Karla IV. byly k špitálu převtěleny špitály v Písku, Budějovicích (1351) a v Sušici(1352). Roku 1378 (29.11.1378 – v den smrti Karla IV.) shořel celý špitál a několik nemocích přišlo přitom o život.  1420 byla nově postavená budova znovu zničena, avšak řád, jakožto organizace česká a charitativní nedoznal takových škod, jako ostatní řády a kláštery. A tak po válkách husitských byly opět urovnány majetkové poměry špitálu a roku 1511 bylo rozšířeno špitální stavení na straně k Vltavě.  Pak nastává opět velká doba špitálu pražského, protože jeho velmistři od roku 1561 až do roku 1694 současně i pražskými arcibiskupy.

Za vpádu Švédů do Prahy 1648 byl špitál důležitým vojenský místem. Uvnitř špitálu byl vytvořen násep a odtud stříleno z děla a srubnice proti Švédům na Malou Stranu. Z oken špitálu a špitální věže byly ostřelováni Švédové, kdykoliv se objevily na mostě. Švédové soustředili svou palbu na špitál a celý objekt byl tak zle poškozen, že větší jeho části musely pak býti strženy. – Zdá se, že po těchto dobách Křižovníci umenšovali ze své péče o blaho tělesné a zajímali se větší měrou o působení duchovní. K roku 1883 bylo v jejich špitále umístěno už jen celkem 12 osob a dalších 40 chudých dostávalo stravu.  Mohlo to však být ovlivněno i zásahem Josefa II., který sice řád křižovníků nezrušil ale nařídil, že nesmí míti více než 18 členů.

Kostel sv. Františka postaven dom. Canavallem 1679-89 podle plánů franc. arch. Jana Křt. Matheye. Konventní budovu postavil 1909-11 A. Sakař.


Odkazy:

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou u paty pražského mostu

Kostel svatého Františka z Assisi (Staré Město)

Městiště

Úvodní foto:

Konvent křižovníků a kupole kostela sv. Františka, fot VitVitVlastní dílo

Napsat komentář