Špitál pod Vyšehradem /Pokory Panny Marie/
Založil ho roku 1364 Jan Očko z Vlašimě, ještě jako biskup Olomoucký, pod Jerusalémskou branou Vyšehradskou pro 12 osob, mužů, i žen, kteří kdysi žili v bohatství a upadly v chudobu, aby nemuseli k hanbě své i svých přátel choditi po žebrotě.
Na severní straně domu špitálního byl postaven kostel Pokory Panny Marie, který byl později zván kostelem sv. Alžběty, podle oltáře, který tu byl zřízen. Při kostele a špitále rozkládal se hřbitov. Kostel stál pod Vyšehradem na levém břehu Botiče nedaleko jeho ústí do Vltavy a to v místech nynějšího nárožního domu na náměstí „u pěvce Lumíra“.
Roku 1418 dostal špitál od arcibiskupa Konráda z Vechty Novou ves namísto obce Radhošti, která dříve špitálu patřila, a dále od probošta Albíka, bývalého arcibiskupa, 10 kop na jeho zboží v Jenštýně pro duchovní špitálního kostela. V husitských válkách byl špitál pobořen a roku 1486 daroval král Vladislav II zboží špitálu obci Novoměstské, která je spojila se špitálem sv. Bartoloměje. Toto darování bylo ještě potvrzeno 1584 Rudolfem II a 1627 Ferdinandem II.
Špitál byl znám nejvíce pod jménem špitál sv. Alžběty, nebo též „špitál poutnický“ – „panis peregrinantium“, anebo jak jej Hájek nazývá „poutničí chlebové“, protože kromě stálých osob byli v něm pohoštěni a almužnou obdarováni i chudí pocestní a poutníci. Sem také chodívali Pražané v době klatby nad Prahou na pouti, jelikož sem klatba nesahala.
Již v roce 1429 za časů smlouvy mezi Staroměstskými a Novoměstskými byl špitál považován za rovnocenný špitálu křižovnickému a jako takový byl Novoměstským odevzdán. Roku 1442 přikoupili k němu Novoměstští dvůr v Herynku za Kunraticemi od měšťky Reginy, vdovy po Mikuláši střelci, za 120 kop, jak o tom píše Tomek. Winter dodává o paní Regině, že „šťastný počátek učinila k vyzdvižení Špitála pod Vyšehradem, postoupivši k němu dvůr a ves, a potom svým statečkem do špitálu se přihrnula a již tu od několika let pracuje robotně s chudými, vedoucí hospodářství“.
Dále víme, že 1463 Dorota z Třebíče před radou Novoměstskou svůj černý plášť odkázala kostelu sv. Alžběty na olej do lampy a mimo to všecko, co měla pro chudé špitálu, s podmínkou, že kdyby onemocněla, aby byla tam také přijata.
Jelikož majetek špitálu byl značný a svým položením pod Vyšehradem by patřil pod svrchovanost kapituly vyšehradské, proto darování Novému Městu se stalo zvláštním privilegiem 1486 Vladislavem II a opětovně bylo panovníky ještě dvakrát stvrzeno. Později však byl předmětem dlouhých sporů zchátralý kostel, který se roku 1776 sesypal. Spor mezi kapitulou a pražskou obcí o odstranění – což jeden druhému dovolit nechtěl – řešilo zemské gubernium, takže veškeré jmění připadlo špitálu sv. Bartoloměje.
Špitál Jakubův
Roku 1350 založil Jan Jakubův z bohaté rodiny měšťanů Velfloviců, správce urbury v Kutné Hoře za králů Jana a Karla IV., v místech nynějšího kostela sv. Josefa na náměstí Republiky špitál pro chudé, k němuž věnoval 2000 kop grošů ze svého jmění. Po založení kláštera svatého Ambrože byl znám tento ústav jako „špitál proti svatému Ambroži“.
Patronát patřil nejprve rodině zakladatelově, později přešel na dvě slavné staroměstské rodiny Štuků a Rokycanských, kteří sami rozhodovali o přijímání chudých do ústavu. Roku 1418 byl přikoupen sousední dům zásluhou Anny, vdovy po Václavu Štukovi. V pozdějším sporu s Machnou, vdovou Františka Rokycanského, rozhodli konšelé Staroměstští, že Anna Štuková má právo přijímati dvě třetiny a Machna Rokycanská jedni třetinu chovanců.
Špitálské stavení s příslušenstvím hospodářských budov a dvora zaujímalo část prostoru dnešních kasáren. (Pozn. z roku 2022 – nyní obchodní dům Palladium)
Ještě roku 1502 Jan Hlaváč z Třibřich, hofrychtéř měst královských, daroval špitálu ves Čelechovice u Strašecího.
Poslední zpráva? Roku 1630 na místě, kde před husitskými válkami stával špitál Jakubův s kaplí Panny Marie bylo zakoupeno několik domů pro prozatímní bydliště Kapucínů, kteří zde později (1833) zřídili kromě kláštera s kostelem sv. Josefa i hospic pro 5 kněží.
Špitál v Bredovské ulici
Špitál (potom sirotčinec) v Bredovské ulici, nyní v Politických vězňů.
Milosrdní bratři koupili spáleniště domu Bredova poničeného pruskou střelbou roku 1757. Hrabě Josef Breda byl v ten čas královským hejtmanem na Starém Městě Pražském. Budovu koupili za 6.000 zl a od hraběnky Schönkirchové dostali 30.000 zl na zřízení nemocnice pro rekonvalescenty, které sem po třech letech stavebních úprav na pěti vozech převezli.
Konvent však na dvě nemocnice nestačil a proto budovu prodal Marii Terezii za 8.700 zl. Ta dům roku 1780 odevzdala soukromému sirotčinci. Původní kaple Svaté Rodiny zbudována bratry byla přejmenována na kapli Svatého Jana Křtitele a podle ní byl ústav také nazýván.
Sirotčinec založili svobodní zednáři 1774 a byli nejprve blíže kostela Svatého Petra Na Poříčí. 1780 dostali dům v Bredovské ulici, který přizpůsobili stavebně novému účelu a po roce sem bylo převedeno 70 sirotků. Po roce 1794, kdy byli zednáři v Rakousku zakázáni, převzal správu sirotčince zvláštní dobročinný výbor. Sirotčinec tu byl až do roku 1868 a byl přeložen do Kateřinské ulice. Budova zde byla i s kaplí zbořena a na jejich místě vystaven dům číslo popisné 936-II. Dnes (rok 1960) je zde budova Akademie věd a podnik zahraničního obchodu.
Milosrdní bratři pečovali z počátku o nemocné i mimo špitál. Ale 19.9.1747 bylo jim dekretem Marie Terezie zakázáno pracovat mimo nemocnice, což bylo pojato i do stanov, kde se dále uvádí, že i v ambulanci nemocnice mohou pracovat jen osvědčení bratři (cit. Brožová)
Odkazy:
Špitál Bohuslavův
Jen několik kroků od špitálu Cyriaků stál špitál, zvaný Bohuslavův, který se těsně přimykal k židovské čtvrti města. Znám je jeho zakladatel, ne však doba jeho založení, někteří uvádějí rok 1354, jiní již 1320. Kronika Milosrdných bratří zaznamenala o jeho počátcích tuto zprávu:
„Jan, z milosti boží arcibiskup pražský, na věčnou paměť: Ctihodný pán Perlinus, syn Bohuslavův, vyložil před námi, že dobré paměti Bohuslav, jeho otec, založil založil ke spáse duše své a svých potomků na svém pozemku ve farnosti svatého Kříže na Větším městě Pražském hospitál pro chudé nemocné a že při něm zbudoval novou úctyhodnou kapli, kterou dal posvětiti naším předchůdcem Arnoštem, arcibiskupem Pražským, ke cti svatých apoštolů Šimona a Judy. Opatřil též stále a jisté příjmy, aby z nich byli vydržování jak chudí nemocní, tak i služebníci hospitálu a kaple. Tyto příjmy rozmnožili zboží synové Perlinus a Šimon Miles, následujíce příkladu otcova, a jejich strýc Prokop příjmy ze svých dvorů.
Dvorec Kvatlinger dodává ročně ke zmíněnému účelu 23 kop a 23 grošů, dvorec Kočemice 22 kop a 5 grošů, dvorec Tvojerad 12 kop a 35 grošů a dvorec Drahoželice a Neračovice 30 kop grošů. Nadace tyto schváleny byly nejjasnějším knížetem a pánem Karlem, císařem římským a králem českým nepřemožitelným. I prosil Perlinus – také za svého bratra Šimona a za svého strýce Prokopa – též Nás, abychom schválili tyto nadace svou mocí a prohlásili je za církevní nadace. My tedy vše, co bylo postaveno, zřízeno a nadáno, svou apoštolskou mocí schvalujeme dne 28. března 1368.“
Téhož roku usnesl se zmíněný rod, zvaný Olbramoviců nebo Menhartoviců, rod to velmi mocný a zámožný, že vždy nejstarší jeho člen povede správu hospitálu. Ze správců je nám znám jen jediný, totiž Mikuláš z Ústí z roku 1393. Po tomto roce se o špitálu nezachovalo téměř žádných zpráv po 250 roků. Teprve po Bílé Hoře začíná nová písemně dochovaná éra tohoto ústavu, od té doby známého jako špitál Milosrdných bratří, které do Prahy uvedl a ústav jim předal Ferdinand II.
Na listině z 24. prosince v 1620 napsané na vlastní rozkaz jeho císařského Veličenstva Filipem Fabriciem je podepsán nejvyšší kancléř království českého Zdeněk Poppel z Lobkovic a samozřejmě jako první císař Ferdinand II. Za Bedřicha Falckého drželi kostel i nemocnici Čeští bratři, kteří původní kapli přestavěli. Milosrdní bratři (založení svatým Janem z Boha a uznáni jako řád 1611 pečující zdarma o nemocnou chudinu) rozšířili a představili špitál nejprve roku 1687 potom 1751 a posledně pak, dnešní Fakultní nemocnici postavili v letech 1920 až 30.
Ústav byl spravován poměrně lépe než jiné špitály pražské, díky školenému personálu. V 17. století byl představený řádu jmenován komisařem všech pražských špitálů. Roku 1685 byla zde provedena první pitva v Praze, 1761 otevřena první anatomická posluchárna, 1779 založena první pražská klinika, 1784 založeno vyučování chirurgie, 1847 použita první narkóza v Rakousku.
Vidíme, že už zde máme co dělat s historií řádně vedené nemocnice, jak se časem vytvořila z původního špitálu. Dějiny této nemocnice jsou spjaty jak s pohnutými dobami českého národa, tak s i s mnohými jmény slavných lékařů (Dr. Held z Jiráskova Temna, Dr. opitz), známých jmen pacientů (Dobrovský, Dr.Uher) i jiných návštěvníků (Mozart) a samozřejmě i s dějinami řádu Milosrdných bratří. Také Jan Neruda svou básní „Před fortnou milosrdných“ literární formou vyjádřil společenskou funkci a poslání tohoto špitálu
- 1685 20 lůžek
- 1716 50 lůžek
- 1737 70 lůžek
- 1751 108 lůžek
- 1932 asi 300 lůžek
V letech 1801 až 1900 bylo přijato 244.805 nemocných
Odkazy:
Fr. Benedikt Bogar: Milosrdní bratří, Praha 1934, 345 stran
Špitál U Svatého Václava na Zderaze
Na Zderaze stával již v roce 1115 kostel Svatého Petra a Pavla, u něhož byl roku 1190 založen klášter Křížovníků strážců Božího hrobu. V letech 1180-82 byl postaven kostel svatého Václava a odevzdán klášteru Zderazskému. Roku 1324 koupil klášter blízký dům s lázní a zřídil v něm podle svých řeholních pravidel špitál pro chudé.
Blíže kostela svatého Václava stál dvůr vystavěný na způsob Hrádku s věží, který se (asi roku 1396) dostal králi Václavu IV., který v něm také někdy přibýval. Říkalo se mu proto dvůr královský.
V tomto dvoře zemřel roku 1439 biskup Konstancký Filibert, legát Basilejského sněmu. V té době však už špitál neexistoval.
Víme, že 5. srpna 1420 zapálili Táboři klášter a tím zanikl i špitál .
Vavřinec z Březové o tom píše, že druhého dne po oznámení 12 článku táborských pražanům (v nichž v posledním artikulu jest rušení klášterů) jali se bořit klášter Křížovníků Na Zderaze. Z jeho rozsáhlých, budov zahrnujících i špitál, zůstaly jen rozvaliny. (Vavřinec z Březové 86, 288)
Odkazy:
Úvodní foto:
Špitál u Svatého Kříže většího
Přemysl Otakar II povolal roku 1256 do Prahy řád Cyriaků a vystavěl jim klášter a kostel. Cyriakům se říkalo „bílí křižovníci s červeným srdcem“. Jelikož řeholníci byly původně špitálním řádem zřídili při svém klášteře ústav pro lidi chudé a pomoci potřebné. Špitál, dvůr a zahrada k němu patřící se rozkládaly na východní straně Dušní ulice.
Špitál zanikl v husitských válkách, majetek byl nejprve v rukou obce pražské, později jej od ní odkoupila měšťka Ozanka.
Dnes jsou všechny budovy rozbořeny, včetně kláštera i kostela, kterého řeholníci užívali do roku 1783. Část zrušeného kláštera daroval Josef II. sousedním Milosrdným bratřím, kde si zřídili přechodně léčebnu choromyslných kněží.
odkazy:
Špitál Křížovníků v písané lázni
Proti Národnímu divadlu (býv. palác hr. Lažanských – kavárna Slavie) stávala jiná budova, která patřila křížovníkům až do poloviny min. století (19. století), kdy ji prodali ke stavbě nábřeží.
Již ve 14. století byla v tom místě lázeň „písaná“ či „malovaná“. V 16. století byl o ní spor, kterému z měst – Starému či Novému – patří, neboť stála na rozhraní. Obec Novoměstská ji nakonec získala odkazem a 1689 ji koupili křížovníci, a ještě téhož roku začali se stavbou nové špitální budovy.
Špitál zřízený zvláště pro staré a chudé ženy byl zpočátku řízen z křížovnického kláštera, později se však osamostatnil – když 1699 se tam jako samostatný administrátor odstěhoval známý křížovník Jan Beckovský. Udržel si tedy i samostatný název jako špitál blahoslavené Anežky v Písané lázni. *) Za Josefa II. byl zrušen.
Na obrázku Jan František Beckovský – Autor: Johann Balzer – 87 Abbildungen Böhmischer und Mährischer Gelehrten und Künstler, in Kupfer gestochen und verlegt von Johann Balzer, Prag 1772, S.50, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7357135
*) název podle ústavní kaple
odkazy:
Lazansky Palace by Karel Stolar – Prague, Czech Republic – Paintings Then and Now on Waymarking.com
Špitál Svatého Františka
Založen Anežkou Přemyslovnou 1233, která od německého řádu zakoupila kostel a Dvůr u sv. Petra na Poříčí a vsi Rybník, Hloupětín, Borotice, Humenec, Hnidošice, Županovice a Dražetice a zboží toto věnovala špitál Svatého Františka. Pokud zmíněné statky nebyly německým rytířům proplaceny byl umístěn špitál při kostele sv. Haštala a odtud se počátkem roku 1235 přestěhoval k svatému Petru na Poříčí.
Špitál svatého Františka měl být plně závislý na klášteru svatého Františka a jeho jmění spravovala sama abatyše Anežka. To stvrdil král Václav I., pražský biskup Jan a papež Řehoř IX., jenž bulou ze 30. srpna 1234 přijal špitál pod ochranu apoštolské stolice a vyňal jej z moci biskupské. Následujícího roku prohlásil týž papež špitál se vším majetkem a příslušenstvím za neodcizitelný od kláštera svatého Františka a potvrdil abatyším kláštera svobodné nakládání s jeho důchody. Zdá se, že původně špitál neměl vlastního zboží kromě vsi Rakšice, darované 1234 markrabětem moravským Přemyslem.
Péči o nemocné a chudé poručila Anežka bratrstvu s mistrem v čele, kteří by pospolu vedly život klášterský. Pověst vypráví, že tito bratři přišli do Čech ze svaté země, kde působil jako strážcové rodiště Kristova. V Hloubětíně přijeli pohostinství německého řádu a když Anežka založila špitál, převzali jeho správu. Jisté je, že se stali prvními členy českého řádu křižovníků s červenou hvězdou a tudíž že zakladatelkou byla blahoslavená Anežka.
Špitální bratrstvo dostalo pak od Řehoře IX. roku 1237 reguli augustiniánskou a týž rok Václav I. osvobodil špitál od soudů a povinnosti župních. Blahoslavená Anežka se v roce 1238 zřekla v duchu slibu chudoby veškerého práva nad špitálem a jeho statky a sám papež odevzdal 27. dubna 1238 špitál svatého Františka a statky mistru a bratřím nového řádu. Tím bylo vlastně ukončeno vytvoření nového řádu. Hlavním jeho posláním zůstalo ošetřování chudých a nemocných. Od roku 1252 používali červené hvězdy s křížem na pláštíku a na kápi řeholního hábitu. Hvězda prý byla zvolena na památku prvního mistra špitálu pana Albrechta ze Šternberka.
Do té doby působil řád ve špitále u svatého Petra. 26. 5. 1252 byl položen základ ke stavbě nového špitálu vedle mostu Pražského s kostelem svatého Ducha. Název špitálu svatého Františka však zůstal zachován a také řehole se nazývala řádem křižovníků s červenou hvězdou špitálu svatého Františka vedle mosta v Praze. V té době měl špitál již velké statky a byli k němu přivtěleni špitál a proboštství na Hoře svatého Hypolita (Pöltenberg, r.1240), špitál ve Stříbře (1244), v Mostě (1253), v Chebu (1271), v Klatovech (1288), v Litoměřicích, v Ústí (1327), v Kouřimi (1338). Dále křižovníkům patřily špitály ve Vratislavi, v Boleslavi, Münsterbeku, ve Svidici, v Lehnici, v Inovroslavi a v Břešti Kujavském.
V Praze samé patřily špitálu kostel svatého Petra z pozemky a mlýny, polnosti zaujímající místo Karlína (Špitálsko), ves Rybník s kostelem svatého Štěpána, kostel svatého Valentýna se vsí Jesenicí a městiště při Vltavě od toho kostela až k mostu, kde právě špitál stál. Král Václav I. daroval špitálu starodávné důchody mostu Pražského a křižovníci měly povinnost most z důchodů opravovati.
K těmto důchodům patřilo zejména clo na mostě vybírané, díle jisté platy z vináren v Praze a v nejbližším okolí a některé vsi, jmenovitě Slivinec u Prahy. Rovněž král Jan potvrdil právo křižovníků na vybírání cla na mostě Pražském a sice měla každá nevěsta, která ku svatbě po mostě šla nebo jela, platiti 72 haléře, tolikéž jsem měl dáti za mrtvolu žida mostem vezenou, a rovněž tolik, když se někdo stěhoval. Za koně odvádět každý cizinec 2 haléře. domácí 1 haléř mimo ty, kdož bydleli na dvě míle v okolí Prahy. Po velké povodní 1342 měli Křižovníci příjem z mostného a ze vsí k mostu náležejících použíti na opravu pobořeného mostu. Peníze se chovaly v pokladnici, od níž jeden klíč měli křižovníci a další dva konšelé staroměstští. Pražský špitál dostává mnoho darů, zvláště když papež Inocenc roku 1247 udělil dárcům odpustky. Křižovníci byl jakožto pečovatele o chudé a nemocné osvobozeni od papežských desátků.
Představený špitálu svatého Františka se jmenoval nejvyšším mistrem, kterému podléhaly všechny komendy, špitály a kostely řádu. Dalším hodnostářem byl převor a po něm klíčník. Původně měl řád i ženskou větev k obsluze žen ve špitálech (na př. r. 1244 ve Stříbře), roku 1292 však bylo přijímání dalších žen zakázáno.
Pražský špitál zaujímal přední místo mezi veřejnými institucemi a to jak díky svému majetku, tak i díky svému sociálnímu poslání. Nejvyšší mistr měl právo provázeti krále v zemi se šesti a za hranicemi s osmi koni. Roku 1381 používat takové vážnosti, že prý zaujímal čtvrté místo po králi. Křižovníci se tak domohli rozličných svobod a výsad. Už roku 1269 byli vyňati z cizí pravomoci a osvobozeni ode všech mýt a celních platů.
Špitál svatého Františka nalézal se přímo u mostu a tak ve válečných dobách byl důležitým vojenský místem. Za Jindřicha Korutanského (1309) se zmocnil na náčelník mocné rodiny měšťanské Olbram špitálu a obklopil jej náspy a baštami. Jindřichovi odpůrci se shromáždili v opevněném špitále, zatímco Velflovici spolu s Míšňany bojovali na straně Jindřichově. Později však Olbram smluvil se s králem, Míšňané obsadili klášter a tím si otevřeli cestu na most, což jim usnadnilo útěk před Janem Lucemburským.
Za Karla IV. byly k špitálu převtěleny špitály v Písku, Budějovicích (1351) a v Sušici(1352). Roku 1378 (29.11.1378 – v den smrti Karla IV.) shořel celý špitál a několik nemocích přišlo přitom o život. 1420 byla nově postavená budova znovu zničena, avšak řád, jakožto organizace česká a charitativní nedoznal takových škod, jako ostatní řády a kláštery. A tak po válkách husitských byly opět urovnány majetkové poměry špitálu a roku 1511 bylo rozšířeno špitální stavení na straně k Vltavě. Pak nastává opět velká doba špitálu pražského, protože jeho velmistři od roku 1561 až do roku 1694 současně i pražskými arcibiskupy.
Za vpádu Švédů do Prahy 1648 byl špitál důležitým vojenský místem. Uvnitř špitálu byl vytvořen násep a odtud stříleno z děla a srubnice proti Švédům na Malou Stranu. Z oken špitálu a špitální věže byly ostřelováni Švédové, kdykoliv se objevily na mostě. Švédové soustředili svou palbu na špitál a celý objekt byl tak zle poškozen, že větší jeho části musely pak býti strženy. – Zdá se, že po těchto dobách Křižovníci umenšovali ze své péče o blaho tělesné a zajímali se větší měrou o působení duchovní. K roku 1883 bylo v jejich špitále umístěno už jen celkem 12 osob a dalších 40 chudých dostávalo stravu. Mohlo to však být ovlivněno i zásahem Josefa II., který sice řád křižovníků nezrušil ale nařídil, že nesmí míti více než 18 členů.
Kostel sv. Františka postaven dom. Canavallem 1679-89 podle plánů franc. arch. Jana Křt. Matheye. Konventní budovu postavil 1909-11 A. Sakař.
Odkazy:
Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou u paty pražského mostu
Kostel svatého Františka z Assisi (Staré Město)
Úvodní foto:
Konvent křižovníků a kupole kostela sv. Františka, fot
Špitál U Svatého Petra Na Poříčí
též pražský, je špitál přenesený sem od kostela svatého Haštala roku 1235 a byl založený blahoslavenou Anežkou jako špitál svatého Františka. U kostela svatého Petra byl umístěn v objektech odkoupených královnou Konstancií od řádu německých rytířů. Historie špitálu U svatého Petra konci roku 1252, kdy byl položen základ stavbě nového špitálu vedle mosta Pražského a pokračuje pak historií špitálu svatého Františka.
V zásadě však je špitál u svatého Petra, tak i špitál u svatého Haštala je jen místní označení pro špitál svatého Františka, který začátcích své historie našel útočiště při těchto dvou chrámech.
Dále viz: špitál svatého Františka
Z historie kostela svatého Petra na Poříčí víme, že roku 1413 byl kostel mocí papežskou přivtělen ku špitálu Pražskému a od té doby osazován kněžími řádu Křížovnického. V roce 1413 byl tímto špitálem rozuměn špitál svatého Františka vedle mosta Pražského, tedy ten, který tam byl přednesen roku 1252 od kostela svatého Petra. Je tedy i Pražský Špitál shodný se špitálem U svatého Petra a před tím u svatého Haštala.
Ve farnosti svatého Petra na Dolním Městě Pražském zakoupili osadníci roku 1456 dům – díl číslo popisné 1136-II, – který se roku 1461 nazýval „nový špitál“. Zřejmě na rozdíl od starého špitálu křížovnického, který se ze zdejší farnosti odstěhovat už roku 1253. „Nový špitál“ stával na blízku špitálského dvora na Poříčí a jeho osudech nám není nic známo.
Poznámky:
Vedle ulice Biskupská je za kostelem svatého Petra též Biskupský dvůr. Tam asi stával špitál, o dvoře píše Ruth jako o dvoře špitálském.
V domě číslo popisné 1136 je dnes (znamená v 60. letech 20 století) řeznictví a OPBH – roh proti petrské věži a kostelu svatého Petra.
Odkazy:
Úvodní foto:
Škola a kostnice před kostelem svatého Petra na Poříčí v Praze. Obě byly zbořeny v roce 1894. – Jindřich Eckert [Public domain], via Wikimedia Commons
Špitál při kostele Svatého Haštala
známe z listiny Krále Václava I., kterou on klášter Na Františku a k němu příslušící špitál „položený u Svatého Haštala“ bere pod svou královskou ochranu dne 21. března 1234.
Matka blahoslavené Anežky Přemyslovny královna Konstancie koupila od německého řádu kostel a dvůr u svatého Petra Na Poříčí s příslušenstvím a darovala toto zboží novému špitálu svatého Františka, který blahoslavená Anežka založila. Pokud statky nebyly německému řádu proplaceny nalézal se tento špitál při kostele Svatého Haštala, který němečtí rytíři propůjčili královně Konstancii prozatímnímu umístění. (Poříčí opustili až po dostavění nové komendy U Svatého Benedikta). Roku 1235 byl špitál od Svatého Haštala přeložen ke Svatému Petru Na Poříčí.
Tento špitál patří vlastně do historie špitálu Svatého Františka, později „špitálu vedle mostu Pražského s kostelem Svatého Ducha“.
Dále viz: Špitál svatého Františka.
Poznámky:
Rytíři němečtí – jinak nazývaní rytíři od špitálu Panny Marie v Jeruzalémě.
Právě zbořený dům (Haštalské náměstí č.7) pánů ze Šternberka větve Konopištské byl též známý pod jménem „Starý špitál“. Nemocnice Alžbětinek tu byla asi po roce 1789, dřívější špitál není doložen.
Odkazy: