Špitál Panny Marie

Byl zřízen při obchodním centru Prahy, t.j. v těsné blízkosti Týna. Význam tohoto špitálu, který poskytoval potřebnou péči onemocnělým kupcům je mimořádně velký. Postačí však, přečteme-li si nejstarší zprávu o tomto tržišti, zprávu Ibrahíma Ibn Jákuba, který právě před 100 lety, v letech 965-966 v diplomatickém poselstvu kordovského kalifa al-Hakama II. k císaři Otovi I. prošel Čechami.

O Týnu píše: „Přicházejí sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyvážejí od nich otroky, cín a různé kožešiny. Jejich země je nejlepší země severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát (t.j. 0,212 gramu zlata – zde je to použito pro vyjádření peníze nízké hodnoty) tolik pšenice, že vystačil člověk na Měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát 10 slepic.

Kdo by tedy nepřišel na takový trh až z dalekých zemí a každý kdo tu jednou získal jmění, vracel se tolikrát, kolikrát mu zůstávalo prostředků a sil.

A mnohým také síly docházely u cíle své cesty, mnoho z nich po útrapách dlouhých cest onemocnělo. Pro ně byl tedy postaven špitál Panny Marie a při špitále  zároveň i kostel, a to již velmi záhy, ač o kostele panny Marie před Týnem máme první zmínku až r.  1135.  Toho roku daroval kníže Soběslav I. špitál Panny Marie se všemi příjmy a statky jeho kapitule Vyšehradské, která měla za povinnost kromě příchozích ještě stravovati 12 chudých denně.
Bývalý špitál stával na místě nynější fary a dotýkal se kostela, který v tom roce nebyl asi farním, nýbrž jen špitálním, neboť celá Praha byla jedinou  farností Pražského kostela, což byl kostel svatého Víta.

Všimněme si u Ibn Jakúba ještě malé zmínky, která s tématem nepřímo souvisí. Říká: „Jejich Králové cestují ve velkých vozech na čtyřech kolech. Ve čtyřech rozích těchto vozů jsou postaveny mocné trámy, se kterých visí na silných provazech nosítka, takže sedící v nich nepociťuje otřesy vozu. Také pro nemocné a raněné zřizují podobné vozy.

Dle nadační Soběslavovy náležely důchody špitálu Týnského z výkonu nevolnických rodin, přidělených na jednotlivé dvorce a usedlosti špitální , jednak z výnosů těchto hospodářství, z užitku domácího zvířectva , dále z příjmu hotových peněz , oděvů, obuvi a topiva. Uveďme si pro zajímavost , v čem tedy náležely důchody nejstaršího charitativního ústavu v Praze . Patřily mu ve vsi  Třebnici (dle Erbena, Ruffer přeložil v Trubíně – Tribune) orné půdy na tři pluhy s příslušným náčiním hospodářským, šest krav a deset prasnic, dále nevolní oráči při tom dvoře, a to Dobrotěch, Črněk, Krstata, Koprecht a Hosťata se všemi svými syny a dcerami. V obci Čakovické měl špitál země na dva pluhy rovněž s příslušenstvím hospodářským a nevolné oráče jménem: podoba, Svojboh, Věštík a Sedlata, pastýře Hostena i s rodinami jejich, celkem 9 usedlostí se 100 ovcemi a kravami. Ve vsi Brtčanech rovněž půdy na dva pluhy.
Další příjem do pokladny špitální plynul z výnosu kupeckého dvora v Týně, z něhož mu patřil každý třetí peníz. Mimo tyto důchody se dostávalo špitálu od hospodářských správců každého župního hradu v celých Čechách ročně: 12 párů ženských sukní, 12 párů kožichů, 12 páru sukniček mužských, 12 párů bot (škorní) , nohavic a rukavic, 12 pásů s noži, pochvičkami a mošnami. Ženy hradské dodávaly kromě toho 12 párů košil, nohaviček a punčoch.

Dříví měl špitál zdarma podle skutečné potřeby. Bylo ráno ze zásob , které byly přivezeny na trh pražský a to z každého vozu jedno drvo. Mimo to bylo darováno špitálu městiště 3 Mlýny u Vltavy a současně mu byl přikázán mlynář Milič .
K obsluze chovanců byly určeny ženy: Čeřava, dcera Podobova, Chynica, Bolemila, dcera kuchaře Uhra, dále Myslna a Vlastica. Sloužily lidem ve špitále a to nejen ony samy, ale i jejich všechny dcery. Kromě těchto žen byly špitálu ještě přikázány dvě dívky: Kvasata a Kvetata. Z toho bychom mohli spočítat, že na 12 chudých ve špitále připadalo 7 ošetřovatelek.

Jest zde i proto oprávněná domněnka, že se jednalo v Týně o dva špitály. Původně o hospic, t.j. pohostinný dvůr, který tu stál ještě před přijetím křesťanství, tedy nikoliv z důvodů charitativních ve smyslu lásky k bližnímu, ale z důvodů vysloveně ekonomických, pro cizí kupce, kteří tu občas potřebovali v případě nemoci pomoc, a tu si mohli také zaplatit. Podobných hospiců vzniklo v Čechách později na obchodních stezkách ještě několik, ale povětšině již za doby křesťanské a nesly tedy již onen charitativní charakter, i když původně byly zřízeny pro útulek cizích kupců. Ústavy tohoto druhu nalézáme např. v Klatovech, Jablonném, Stříbře, Trutnově a Mostě. Kromě toho hospic nebyl založen ani obcí či nějakou osobou světskou či církevní, ale nutno jej považovat za zvláštní útvar moci knížecí, šlo tedy o hospic státní v přeneseném slova smyslu. A vedle toho později pravděpodobně Boleslavem I. byl založen špitál charitativní v rozmezí let 929-967. Snad nebylo plně využíváno místností špitálu kupeckého a proto bylo poskytnuto přístřeší domácím nemocným. Anebo dal postaviti nové místnosti pro svůj špitál a dal do něj uložiti 12 domácích a uložil ošetřovatelkám a služebným Týnského dvora, aby pečovaly i o tento přičleněný ústav.


Odkazy:

Napsat komentář