Staropražské špitály

Klášter maltézských rytířů byl založen r. 1159 jako první česká komenda řádu, vzniklého v 11. stol. v Palestině na ochranu křesťanů proti pohanům a na znovuzískání Svaté země.

Z původních staveb dokončených 1182 zůstaly jen nepatrné zbytky. Ve 13. století se pražským johanitům říkalo též „ špitálu v Praze konec mosta“, nebo též podle kostela „Rytíři Svatomáští“. Jméno konec mosta (in pede pontis) tu bylo zdůvodněno tím, že jejich dvůr byl první budovou u starého kamenného mostu na této straně. Z tohoto názvu – křižovníci špitálu – je jisté, že špitál při klášteře a kostele existoval a je domněnka, že stával na severní straně kostela. Průkazním materiálem však nelze tuto domněnku doložit.

Je sice možná námitka, že název špitálníků jim přiřčen pro jejich jerusalémský špitál sv. Jana Křtitele, který tam zřídili pro poutníky. Podle tohoto špitálu se nazývají Johanité. Avšak pražané zvolili raději název rytíři špitálu právě proto, že jejich – pražský špitál byl při mariánském kostele a nikoliv při kostele sv. Jana na Zábradlí (z doby okolo 1120).

Špitál johanitů v Praze patří  tedy do historie našeho města i když bližší zprávy o něm nemáme.

Kromě tohoto špitálu existoval v Praze také jiný špitál Panny Marie a to u kostela Týnského a to před příchodem johanitů do Prahy. Proto pro přesné určení byl nezvyklý tak dlouhý název: špitálu v Praze konec mosta.

V bojích o Malou stranu dali hejtmané pražští celý klášter 8.5.1419 vypálit.

Poznámky:

Stanovy určovaly způsob přijetí:

  1. Nemocný se vyzpovídá
  2. Nemocný musí být odnesen na lůžko
  3. Tam, ať jakožto pánu domu, je mu poskytnuto občerstvení
  4. Šestinedělka nesmí spát na jednom lůžku s dítětem

Odkazy: